To, jak nás naše těla podporují a chrání, často působí jako zázrak. Placenta je jedinečným příkladem schopnosti ženského těla přizpůsobit se a proměnit se pro podporu nového života. V tomto článku se dozvíte vše o tomto neuvěřitelném dočasném orgánu a jeho funkcích.
Placenta existuje pouze během těhotenství a je prvním zdrojem výživy, kyslíku a imunitní ochrany. Tento životodárný orgán je zásadně důležitý, přesto se o něm při hovoru o těhotenství a porodu často mlčí. Následující článek vám přiblíží kouzlo placenty.
Placenta je dočasný orgán, který se začíná vytvářet v děloze krátce po početí. Slouží jako rozhraní mezi tělem matky a jejím rostoucím plodem, čímž umožňuje sdílení životně důležitých funkcí orgánů matčina těla.
Dokud je děťátko v matčině děloze, poskytuje mu kyslík, živiny a další nezbytné látky, zprostředkované pomocí placenty, aby byl jeho vývoj co nejbezpečnější a co nejzdravější.
Když spermie oplodní vajíčko, začínají se spojené buňky dělit. Asi pátý až šestý den se vytvoří shluk 200–300 buněk (blastocysta). Tyto buňky se již rozdělují na vnitřní buněčnou masu (embryoblast), která se stane embryem, a vnější vrstvu buněk (trofoblast), která dá vznik choriu a amniu – dvěma blanám chránícím plod během těhotenství.
Blastocysta putuje po stěně dělohy, dokud se díky chemickým signálům mezi trofoblastem a endometriem (děložní sliznicí) nezačne přichycovat. Jakmile se blastocysta zavrtá do děložní stěny, malé výběžky z choria, zvané choriové klky, pronikají do dělohy. S jejich růstem se vytváří speciální cévní systém placenty, který umožňuje výměnu živin, odpadních látek a kyslíku mezi mateřskou a fetální krví, aniž by se obě krevní zásoby smíchaly.
Placenta se vyvíjí po celé první trimestru. Kolem 14. týdne je její infrastruktura hotova, dále však roste a přizpůsobuje se potřebám vyvíjejícího se dítěte až do přibližně 34. týdne.
Zralá placenta je tmavě červenomodrý, houbovitý kotoučovitý orgán s několika laloky, průměrně 22 cm v průměru a 2–2,5 cm na výšku, vážící kolem 500 gramů. Pevný, pružný pupečník obsahuje jednu žílu a dvě tepny, které spojují placentu s břichem dítěte – v místě, kde později vznikne pupík.
Placenta je multifunkční orgán, který zajišťuje pět základních funkcí pro ochranu a podporu vyvíjejícího se dítěte.
Placenta je potřebná jen během těhotenství. Po narození dítěte už nemá svůj účel. Jakmile se prázdná děloha začne stahovat zpět na svou původní velikost, placenta se oddělí od stěny dělohy a mateřské cévy, které ji vyživovaly, jsou uzavřeny.
Porod placenty je považován za 4. dobu porodní. Stačí k tomu jednu až dvě kontrakce a obvykle dojde k jejímu vypuzení během 30 až 60 minut po porodu dítěte. Po úsilí věnovaném otevírání děložního hrdla a porodu jsou kontrakce této čtvrté doby sotva postřehnutelné a matčina pozornost už bývá upřena na novorozence.
Porod celé placenty je mimořádně důležitý. Zadržená placenta je potenciálně nebezpečný stav, protože jakýkoli zbylý materiál v děloze brání jejímu správnému stažení a uzavření cév po porodu.
V minulosti mohly ženy po porodu zdravého dítěte vykrvácet, pokud se jejich děloha nedokázala stáhnout a uzavřít cévy, které vyživovaly placentu. V současnosti lékaři a porodní asistentky umí odhalit nebezpečí poporodního krvácení včas. Byť je zadržená placenta potenciálně život ohrožující, řešit ji dnes lze poměrně snadno.
Když vše proběhne v pořádku, placenta se porodí rychle a čistě, děloha se při několika posledních kontrakcích stáhne a uzavře cévy. To vše se děje v tzv. zlaté hodině po porodu, kdy ideálně novorozenec leží nahý na matčině hrudi a seznamuje se s novým prostředím. Často je po práci a hormonálním návalu bdělé, a brzy najde matčin prs a začne sát. Stimulace bradavky uvolňuje další oxytocin, který podporuje úplné stažení dělohy. Je to opravdu důmyslný systém.
Pokud je dítě porodeno císařským řezem, lékař placentu odstraní chirurgicky a zajistí, aby se děloha správně stáhla. Maminka i dítě tak mohou být při prvním kontaktu méně unavené.
Během těhotenství lékař (gynekolog/gynekoložka) sleduje spolu s vývojem dítěte také stav placenty, aby včas odhalil(a) případné komplikace nebo poruchy tohoto orgánu.
Obvykle se blastocysta uhnízdí v děložní stěně na místě, kde má placenta dostatek prostoru pro růst, aniž by ovlivnila vývoj plodu či porod. Někdy však vše neprobíhá ideálně.
Když se blastocysta uhnízdí v dolní části dělohy, může placenta růst tak, že částečně nebo zcela překrývá děložní hrdlo. Tento stav se nazývá placenta praevia, protože placenta „předchází dítě“, může bránit porodu nebo znamenat vysoké riziko krvácení – tkáně placenty jsou totiž ohroženy potrháním či narušením pohybem dítěte při průchodu porodními cestami.
Při včasném ultrazvuku může nízko uložená placenta být bezvýznamná. S růstem dělohy se často posune od děložního hrdla a problém sám vymizí. Pokud se však ve druhém trimestru objeví jasně červené krvácení z pochvy a/nebo kontrakce, může jít o varovný signál.
Pro předejití komplikacím lékař(ka) často doporučí odpočinek a vyvarování se náročnější fyzické námaze, například kardio cvičení, sexu a dalších intenzivních pohybů v průběhu těhotenství. Pokud je placenta při začátku porodu stále příliš blízko děložnímu hrdlu, nejbezpečnější je porodit dítě císařským řezem.
Placenta je navržena tak, aby se po narození dítěte od dělohy oddělila. Někdy však drží příliš pevně a je obtížné ji uvolnit.
Jednou z nejčastějších komplikací je, když tkáň placenty proroste hluboko do endometria (děložní sliznice).
Vyšší riziko těchto komplikací mají ženy nad 35 let, ženy po předchozích těhotenstvích, po císařském řezu nebo jiné operaci dělohy – může za to zjizvení či prosté „opotřebení“ dělohy.
Placenta increta je stav, kdy placenta prorůstá skrze endometrium až do svaloviny dělohy.
Placenta percreta je situace, kdy části placenty prorůstají skrz děložní stěnu a někdy se dostávají až k okolním orgánům, například močovému měchýři, tlustému střevu nebo do cév.
Tyto poruchy nemají většinou jasné symptomy, odhalí se proto většinou na ultrazvuku. Plod jejich vývoj většinou neovlivní, pro matku však znamenají závažné riziko, pokud nejsou včas odhaleny a řešeny. Vaginalní porod by zde znamenal vysoké riziko nadměrné ztráty krve, proto je u těchto komplikací vždy indikován císařský řez, případně s následnou hysterektomií pro zajištění bezpečnosti do budoucna.
Jakmile je placenta úspěšně vypuzena, porodní asistentka nebo lékař(ka) ji pečlivě prohlédne, zda je kompletní a bez abnormalit. Pokud by nastalo podezření na problém, část placenty může být testována na infekci nebo zánět a dle výsledků je pak určena další léčba novorozence.
Při jakýchkoli komplikacích během těhotenství nebo porodu může nemocnice provést další analýzy, aby lépe porozuměla, jaké okolnosti ovlivnily průběh těhotenství i zdraví matky a dítěte.
Pokud placenta při prohlídce nevypadá kompletní, musí být zbytková zadržená placenta odstraněna.
Po pečlivém prozkoumání si rodiče mohou většinou zvolit, zda si placentu ponechají, nebo ji nechají v nemocnici k likvidaci jako biologický odpad. Nemocnice dodržují přísné protokoly, aby zabránily šíření infekčních chorob.
Mnoho rodin má kulturní, náboženské či osobní důvody pro uchování placenty. Jakmile však již není součástí živého těla, placenta se rychle kazí a může být živnou půdou pro bakterie. Pokud si ji chcete ponechat, musíte ji řádně připravit k bezpečné manipulaci, transportu i uskladnění.
Kolem placenty koluje řada tradic, pověr a mýtů o její síle a významu. V některých kulturách je placenta považována za posvátný orgán. Vaše rodina může dodržovat určité tradice spojené s placentou – například ji zakopat na speciálním místě nebo nad ní zasadit strom na znamení zrození dítěte.
Ve zvířecí říši je běžnou praxí, že samice po porodu placentu, tedy plodové lůžko, sežerou. Biologové to považují za instinktivní chování možná sloužící k zahlazení známek narození před predátory. Lidé to v dávných dobách možná dělali také, přímých důkazů ale moc není. V některých kulturách byla placenta součástí tradiční medicíny pro různá „uzdravení“.
V současnosti se rozmohl trend konzumace placenty matkou s cílem vyrovnat hormony, zvýšit energii nebo snížit riziko poporodní deprese. Vědecké důkazy pro tato tvrzení jsou ale omezené.
Ženy, které se k tomu rozhodnou, obvykle využijí specialistku na zapouzdření placenty, která ji převezme z porodnice v chladicím boxu. Placenta se pak povaří, usuší a rozemele na prášek, který se ukládá do želatinových kapslí pro pohodlné užívání bez rizika infekce či kontaminace.
Placenta nejenže plní roli „první matky“, ale cévní síť na její vnitřní straně připomíná „strom života“. Tato jedinečná struktura inspiruje mnohé k různému uměleckému ztvárnění. Lze ji například zalít do pryskyřice, vytvořit otisky placentární krve nebo zachovat otisk unikátního cévního systému, který udržoval výživu vašeho dítěte. Existují dokonce firmy, které z placenty vytvářejí šperky a doplňky, abyste si ji mohla uchovat navždy.
Vědecky založené rodiny mohou darovat placentu k vědeckému výzkumu, vzdělávání či terapeutickým účelům. Placentární tkáně obsahují cenné kmenové buňky, které jsou využívány v regenerativní medicíně, tkáňovém inženýrství nebo pro vývoj nových léčebných postupů.
Odhaduje se, že od počátku lidstva žilo a zemřelo už více než sto miliard lidí. To znamená, že existovalo přes 100 000 000 000 placent, které vyživily a chránily tolik dětí. A přesto nám tento úžasný proces stále částečně uniká. Doufáme, že tento článek vám o placentě odhalil něco nového a podnítil vaše zamyšlení nad tímto zázrakem života.
Stáhněte si WomanLog nyní: