Děložní myomy
Děložní myomy (také nazývané fibromyomy, leiomyomy nebo jen myomy) jsou nejčastější nezhoubné nádory u žen. Více než 50 % žen je diagnostikováno s myomy, ale méně než polovina z nich má příznaky.
Většina myomů je neškodná. Myom vyžaduje léčbu, pokud způsobuje silné menstruační krvácení, tlačí na vnitřní orgány nebo způsobuje problémy s plodností. Poraďte se se svým lékařem nebo gynekoložkou o dostupných možnostech léčby.
Děložní myomy jsou klasifikovány jako nezhoubné útvary: nejsou spojovány se zvýšeným rizikem rakoviny dělohy a téměř nikdy se nevyvíjí v maligní nádory.
Myomy se často vyskytují ve vícečetném výskytu, i když může vzniknout i jeden samostatný myom. Obvykle jsou malé, ale někdy mohou vyrůst natolik, že zaujímají většinu děložní stěny.
Příznaky
Myomy mohou být symptomatické („aktivní“) či asymptomatické („neaktivní“). Asymptomatický myom může být odhalen při rutinním gynekologickém či děložním vyšetření, ale často zůstávají malé myomy nepovšimnuty. Symptomatický myom dává o sobě vědět některou či kombinací následujících potíží:
- Bolestivá menstruace
- Silné krvácení nebo prodloužená menstruace
- Tlak či bolest v pánvi
- Časté močení
- Obtížné močení
Další možné příznaky jsou zácpa, bolesti zad, bolesti nohou, anémie, přibývání na váze, bolest při sexu a neplodnost.
Příznaky způsobené děložními myomy závisí na jejich umístění, velikosti a počtu. Někdy myom přeroste své zásobení krví a začne odumírat (nekróza), což způsobuje akutní bolest. Mnoho jiných stavů má podobné příznaky, proto je těžké stanovit diagnózu svépomocí. Máte-li obavy o své zdraví, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.
Klasifikace
Myomy jsou rozděleny podle velikosti:
- Malé (>1 cm – 5 cm) – velikost hrášku až liči;
- Střední (5 cm – 10 cm) – velikost broskve až velkého citronu;
- Velké (10 cm a více) – velikost manga a větší.
Někdy mohou myomy vyrůst natolik, že rozšiřují dělohu a zasahují do pánevní či břišní dutiny. Ve vzácných případech může vícečetné myomy natáhnout dělohu až ke hranici žeber, což způsobuje nekomfortní tlak.
Růstové vzorce myomů se různí. Některé procházejí růstovými spurty, některé se samy zmenšují a jiné nemění svou velikost. Myomy přítomné v těhotenství často ustupují nebo mizí po návratu dělohy do normální velikosti a poklesu hladin estrogenu.
Myomy jsou také klasifikovány dle umístění.
Intramurální myomy rostou mezi svaly dělohy.
Existuje několik typů intramurálních myomů:
- Přední intramurální myom, umístěný v přední části dělohy
- Zadní intramurální myom, umístěný v zadní části dělohy
- Fundální intramurální myom, umístěný v horní části dělohy
Submukózní (či intracavitární) myomy vyklenují do dutiny dělohy. Rostou těsně pod vnitřní sliznicí dělohy a často způsobují větší krvácení než jiné typy. Protože většina žen je citlivá na tlak na močový měchýř, i velmi malé myomy mohou vyvolat příznaky.
Submukózní myomy jsou také nejčastější příčinou problémů s plodností a těhotenstvím. Ženy se submukózními myomy mívají silné a prodloužené menstruační krvácení.
Subserózní myomy rostou na vnější straně dělohy. Často způsobují zvětšení dělohy. Protože subserózní myom není umístěn v děloze, má prostor růst – někdy až do velikosti grapefruitu, než se projeví příznaky.
Stopkaté myomy si vytvoří stopku (tzv. pedunkl), která je upíná ke stěně dělohy. Podle velikosti a polohy mohou způsobit, že děloha vypadá zvětšená pouze na jedné straně.
Souvislosti & možné příčiny
Stejně jako u mnoha jiných ženských zdravotních problémů zůstávají přímé příčiny děložních myomů neznámé. Výzkum však ukázal některé související faktory:
Genetické faktory
Mnoho myomů obsahuje změny v genech, které se liší od běžných buněk děložního svalstva. Vyskytují-li se myomy v rodině, je vyšší pravděpodobnost jejich rozvoje i u vás.
Hormony
Estrogen a progesteron (dva hormony stimulující výstelku dělohy během každého menstruačního cyklu v rámci přípravy na těhotenství) podporují růst myomů. Myomy mají více estrogenových a progesteronových receptorů než normální svalové buňky dělohy. V těhotenství mohou růst rychleji a po porodu, kdy klesnou hladiny hormonů, mají tendenci zmenšovat se. Podobný efekt má menopauza.
Extraceulární matrix (ECM)
ECM udržuje buňky pohromadě, podobně jako malta mezi cihlami. U myomů je úroveň ECM zvýšená, což je činí hutnými a vláknitými. ECM také skladuje růstové faktory a ovlivňuje biologické změny samotných buněk.
Rasa
I když mohou myomy vzniknout u jakékoliv ženy v reprodukčním věku, černošky jsou postiženy častěji a mají tendenci mít více a větší myomy, často s těžším průběhem a v mladším věku než jiné ženy.
Další faktory
Patří sem například časný nástup menstruace, obezita, nedostatek vitamínu D, výživa s vyšším podílem červeného masa a alkoholu a nižším podílem zeleniny, ovoce a mléčných výrobků, což vše zvyšuje riziko vzniku myomů.
K prevenci myomů je k dispozici málo vědeckých důkazů, výzkum však pokračuje. Úplná prevence nemusí být možná, ale naštěstí jen malé procento myomů vyžaduje léčbu.
Myomy a plodnost
Přestože jsou děložní myomy velmi časté u žen v plodném věku, jen u malého procenta z nich způsobují potíže s plodností.
Způsob, jakým myomy ovlivňují plodnost, není zcela jasný. Mohou například zabránit spermiím v setkání s vajíčkem nebo odvádět krev z děložní sliznice a bránit tak uhnízdění. Po odstranění myomů se ženám, které měly předtím problém otěhotnět, obvykle podaří úspěšně donosit dítě.
Ve vzácných případech mohou myomy způsobit komplikace, například předčasné odloučení placenty, omezený růst plodu nebo předčasný porod.
Diagnostika
Vaše gynekoložka či lékařka může při podezření provést gynekologické vyšetření. Vyšetření může odhalit nepravidelnosti nebo útvary poukazující na přítomnost myomů, ke stanovení diagnózy a zvolení léčby však bývají potřebná další vyšetření.
Obvykle následuje ultrazvukové vyšetření (břišní či poševní), kterým se vyloučí jiné možné příčiny zvětšení dělohy. Ultrazvuk zjistí, zda jsou útvary skutečně myomy a přesně určí jejich polohu a velikost.
V některých případech jsou ke vyloučení dalších příčin, například poruch srážlivosti krve či onemocnění štítné žlázy, potřeba vyšetření krve.
Magnetická rezonance (MRI) bývá doporučena ženám s větší dělohou nebo ženám blížícím se menopauze. MRI poskytuje podrobné informace o poloze, velikosti, tvaru i typu nádoru a lékařka má tak podklady pro volbu nejvhodnější léčby.
Hysterosonografie, tedy ultrazvuk s infuzí fyziologického roztoku, využívá sterilní fyziologický roztok k rozšíření dutiny dělohy pro lepší vizualizaci při ultrazvuku.
Hysterosalpingografie využívá kontrastní rentgenovou látku k zobrazení dutiny děložní a vejcovodů.
Hysteroskopie využívá hysteroskop (tenkou trubičku se světlem), který je zaveden přes čípek do dělohy. Poté je do dělohy vstříknuta fyziologická tekutina a dutina dělohy se tak rozšíří pro vyšetření stěn dělohy a ústí vejcovodů.
Léčba
Ne všechny ženy s děložními myomy potřebují léčbu. Pokud jsou myomy asymptomatické a nepůsobí potíže, často samy zmenšují nebo mizí bez zásahu.
Pokud však asymptomatické myomy máte, nechte si je pravidelně sledovat – stačí obvykle jednou ročně – abyste zabránila jejich růstu.
Léčba myomů závisí na jejich počtu, velikosti, umístění, ale i na zdravotním stavu a věku pacientky.
Léky cílí na hormony, které regulují menstruační cyklus, a zmírňují příznaky jako silné krvácení nebo tlak v pánvi. Myomy odstranit neumí, mohou je však zmenšit. Patří sem mimo jiné:
- Agonistky hormonu uvolňujícího gonadotropiny (GnRH) léčí myomy zablokováním produkce estrogenu a progesteronu, čímž vyvolávají přechodný „stav podobný menopauze“ (často s výraznými návaly horka). Menstruace se zastaví, myomy se zmenší, ustoupí i anémie. Obvykle se GnRH předepisují na 3–6 měsíců, protože delší použití snižuje hustotu kostí, po ukončení se příznaky vrací. GnRH lze použít ke zmenšení myomů před operací nebo ke snadnějšímu přechodu do menopauzy.
- Hormonální nitroděložní tělísko s uvolňováním progestinu (IUD) je antikoncepce, která uleví od silného krvácení způsobeného myomy, myomy však neodstraňuje ani nezmenšuje.
- Kyselina tranexamová je nehormonální lék, který může zmírnit příznaky silné menstruace.
- Perorální antikoncepce pomáhá regulovat menstruační krvácení, ale nemění velikost myomů.
- Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs) jsou nehormonální léčiva, která účinně tlumí bolest související s myomy, ale neovlivňují krvácení.
- Volně prodejné protizánětlivé léky a analgetika mohou pomoci zvládnout některé příznaky.
- Pokud trpíte anémií v důsledku silného krvácení, vám může lékařka doporučit užívat železo a další vitamínové doplňky.
Kromě těchto léků je k dispozici řada procedur i chirurgických metod zvládnutí myomů – neinvazivní, miniinvazivní a klasické operační techniky.
Neinvazivní zákroky nevyžadují žádný řez a probíhají ambulantně (bez nutnosti hospitalizace).
Přístroj MRI vybavený ultrazvukovým transduktorem vysoké energie vytváří zobrazení přesného umístění myomu. Poté se ultrazvukové vlny soustředí do myomu, ten je zahříván a malé oblastí jeho tkáně odstraněny.
Miniinvazivní zákroky:
Při embolizaci děložních tepen se do přesně lokalizovaných tepen zásobujících dělohu aplikují embolizační látky, které přeruší přívod krve myomům, jež tím odumírají a zmenšují se.
Technika je účinná na zmenšení myomů a zmírnění příznaků, komplikace však mohou nastat, pokud je narušeno prokrvení dělohy nebo okolních orgánů. Riziko je nízké, metoda se obvykle doporučuje ženám, které již neplánují těhotenství.
Radiofrekvenční ablace používá RF energii k odstranění myomů a zmenšení cév, které je zásobují. Odumřelý myom se v dalších 3–12 měsících dále zmenšuje a tím postupně ustupují i příznaky. Tento zákrok lze provádět laparoskopicky nebo transcervikálně.
Podobný zákrok, kryomyolýza, využívá zmrazení a odstranění myomů.
Klasické operační metody:
Myomektomie. Pokud plánujete v budoucnu těhotenství, může vám vaše lékařka doporučit myomektomii. Při této operaci jsou myomy odstraněny, ale děložní tkáň zůstává zachována.
Při volbě typu operace záleží na počtu, velikosti a umístění myomů, lékařka zvažuje tři možnosti provedení:
- Abdominální myomektomie. Používá se u žen s vícečetnými, velkými nebo těžko dostupnými myomy. V podbřišku je proveden malý řez, myomy jsou odstraněny a děložní svalovina znovu sešita. Hospitalizace trvá několik dní, rekonvalescence většinou 4–6 týdnů. Pokud po zákroku otěhotníte, bývá bezpečnější rodit císařským řezem;
- Hysteroskopická myomektomie. Využívá se u myomů rostoucích uvnitř dutiny děložní. Hysteroskop umožní přímé zobrazení a odstranění pomocí rezektoskopu s vysokofrekvenční smyčkou. Zákrok je krátký, zotavení trvá jen několik hodin, poté může žena domů.
- Laparoskopická myomektomie. Operace je provedena několika menšími řezy v podbřišku, kterými jsou myomy odstraněny.
Po myomektomii příznaky většinou vymizí, avšak podle typu a počtu myomů a jejich úplného odstranění může dojít k recidivě onemocnění.
Hysterektomie je radikální a nevratný výkon, při kterém je odstraněna celá děloha spolu se všemi myomy. Po hysterektomii je žena neplodná. Jde o možnost pro ty, které chtějí spolehlivou antikoncepci, ale rozhodně by měla být poslední volbou.
Stále zbývá mnoho výzkumu, než plně porozumíme všem příčinám vzniku děložních myomů a způsobům, jak jim předcházet. Do té doby musíme důvěřovat svým lékařkám a vědkyním, že budou využívat všech dostupných poznatků k našemu prospěchu.
Svůj cyklus si můžete sledovat v aplikaci WomanLog. Stáhněte si WomanLog zde:
