Život s bipolární poruchou
Duševní zdraví je téma, o kterém se mnohé z nás stále zdráhají otevřeně mluvit. Podle některých studií přitom až 1 ze 4 lidí na světě může v danou chvíli žít s nějakou formou duševní nemoci. V tomto článku se zaměříme na bipolární poruchu a na to, jaké je s ní žít.
Bipolární porucha, dříve známá jako maniodepresivní psychóza, je závažné onemocnění, které způsobuje ochromující změny emočních stavů. Lidé někdy tento pojem používají, když chtějí popsat někoho, kdo zažívá výkyvy nálad. Každá z nás má lepší a horší dny, přičemž naše pocity zpravidla souvisejí s životními událostmi nebo hormonálními cykly. Bipolární porucha je však mnohem víc než to.
Co je bipolární porucha?
Člověk s bipolární poruchou (BP) zažívá dramatické výkyvy mezi extrémními emočními stavy — od manických epizod, kdy se cítí euforicky, impulzivně a plná energie, až po období hluboké deprese, sebezhnusení a naprostého vyčerpání, ale mezi epizodami může být i zcela bez příznaků. První projevy poruchy se objevují nejčastěji mezi 15. a 20. rokem života, i když to není pravidlem. Odhaduje se, že přibližně 46 milionů lidí na světě žije s bipolární poruchou, která narušuje nejen život samotné pacientky, ale může ovlivnit i její blízké.
Mnoho lidí s BP má potíže normálně fungovat a plnit pracovní či partnerské povinnosti. Těžká deprese může vést k sebevražednému chování, zatímco při manických epizodách jsou nemocní náchylnější k rizikovému chování jako je nadměrné utrácení, promiskuita nebo užívání návykových látek. 17 % pacientek se pokusí o sebevraždu a až 60 % si vypěstuje závislost. Jde o složité onemocnění vyžadující léčbu a výraznou změnu životního stylu, ale je možné ho zvládat a žít zdravý, plnohodnotný život s uspokojivými pracovními i rodinnými vztahy.
Diagnostika bipolární poruchy
Při diagnostice jakéhokoliv onemocnění či poruchy lékaři a terapeuti čelí výzvě odlišit problém pacientky od jiných stavů, které mohou mít podobné příznaky. Vzhledem k epizodické povaze může diagnóza bipolární poruchy zabrat více času, protože kompletní obraz potíží se ukáže až s odstupem.
Přestože si dnes můžeme informace mnohem volněji sdílet, pořád existují kulturní a kontextuální rozdíly mezi zeměmi, a tak se mohou kritéria či názvy lišit. V USA používají terapeuti diagnostická kritéria z 5. a aktuálního vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5) Americké psychiatrické asociace.
Podle DSM-5 musí být pro diagnózu bipolární poruchy typu 1, tedy nejtěžší formy, zaznamenána alespoň jedna epizoda mánie (příznaky převládají většinu dne, téměř každý den po dobu nejméně jednoho týdne) a zároveň epizoda těžké deprese trvající minimálně dva týdny.
Mánie je období neobvykle rozšířené, povznesené nebo podrážděné nálady společně s minimálně třemi z uvedených příznaků, přičemž je patrná změna chování, která působí značné potíže nebo ovlivňuje více oblastí života a nelze ji vysvětlit jiným onemocněním či užíváním látek.
- Zvýšené sebevědomí nebo grandiozita
- Snížená potřeba spánku (například cítí se odpočatá už po 3 hodinách spánku)
- Výrazně upovídaná nebo má nutkání stále mluvit
- Zrychlené myšlení nebo pocit, že myšlenky létají hlavou
- Snadná rozptýlenost (pozornost se rychle upírá na nepodstatné nebo vnější podněty)
- Zvýšená cílená aktivita (společenská, pracovní, školní nebo sexuální) či psychomotorický neklid
- Nadměrné zapojení do aktivit, které mají vysoký potenciál bolestivých následků (například nekontrolované nakupování, sexuální nerozvážnost nebo nerozumné investice)
Hypománie má stejné příznaky, ale stačí, aby trvaly čtyři dny, a nemají výrazně negativní dopad na běžné fungování.
Velká depresivní epizoda je období dvou a více týdnů, během něhož převažuje depresivní nálada, úbytek zájmu nebo radosti, a zároveň je přítomno alespoň pět z těchto příznaků, většinou dne a téměř každý den, přičemž nelze jejich původ vysvětlit jiným onemocněním nebo užíváním látek:
- Depresivní nálada většinu dne
- Ztráta zájmu nebo radosti ze všech nebo téměř všech aktivit
- Výrazný úbytek či nárůst hmotnosti, nebo markantní změna chuti k jídlu
- Nespavost nebo nadměrná spavost
- Psychomotorický neklid nebo naopak zpomalení (pozorovatelný neklid nebo netečnost)
- Únava či nedostatek energie
- Pocity bezcennosti nebo viny (mohou být i bludné)
- Oslabená schopnost myslet nebo se soustředit, nerozhodnost
- Opakované myšlenky na smrt, opakující se sebevražedné myšlenky bez konkrétního plánu nebo pokus o sebevraždu
Jaký je rozdíl mezi bipolární poruchou 1 a 2?
Mnoho terapeutek vnímá bipolární poruchu jako spektrum s podkategoriemi. Intenzita, délka trvání i složitost příznaků závisí na osobnosti, rodinné anamnéze, situaci, věku a dalších faktorech. Různé diagnostické kategorie ovlivňují i strategii léčby.
- Bipolární porucha 1. typu zahrnuje epizody narušující mánie a deprese. Pokud se vyskytují bludy nebo jiné příznaky psychózy, vždy jde o bipolární 1.
- Bipolární porucha 2. typu zahrnuje epizody hypománie a deprese, které většinou nebrání výraznějšímu fungování. Tento typ ale bývá chronický a depresivní epizody často trvají déle.
- Cyclothymie je méně intenzivní forma BP s krátkými střídajícími se epizodami deprese a hypománie, mezi nimiž jsou období stabilní nálady.
- Nespecifikovaná bipolární porucha se říká souvisejícím stavům, které nenaplňují kritéria předešlých podtypů.
Psychóza: příznak bipolární poruchy
Kromě výše popsaných příznaků se při závažné manické či depresivní epizodě může objevit i psychóza. Mohou to být halucinace nebo bludy, které nemají reálný základ. Halucinace nejsou omyl nebo přehmat, ale smysly vytvářející falešné informace. U duševních poruch jsou nejčastější vizuální a sluchové halucinace. Blud je trvalá „nepravdivá víra“, která sleduje konkrétní téma, například pronásledování nebo všemohoucnost.
Jak vypadá psychóza u bipolární poruchy?
Psychotické bludy se mohou objevit jak při manických, tak depresivních epizodách. V depresivních epizodách mají často nihilistický charakter — zdá se vám, že nic nemá smysl a že na ničem v životě nezáleží, což může vést i k nebezpečnému chování včetně sebevraždy. Při manické epizodě mívají psychotické bludy velkolepý charakter — jakoby byla postižená v jeho středu, výjimečná a mocná. Pro nemocnou není blud pouhou myšlenkou nebo názorem, ale neotřesitelným faktem. U bipolárních pacientek bludy zpravidla odeznívají s ústupem epizody, někdy je ale nutný lékařský zásah.
Spouštěče bipolární poruchy
Duševní onemocnění a poruchy nálady mohou mít mnoho příčin. Přestože existuje obecný vzorec příznaků a chování, každá žena má svůj příběh. Přibližně 80 % osob s BP zdědilo určitý aspekt nemoci od jednoho nebo obou rodičů. Spouštěčem či zesilovačem může být i trauma jako týrání v dětství, vážná nemoc nebo sexuální násilí. Další faktory: nedostatečná hladina neuropeptidů a neurotransmiterů, hormonální výkyvy, potravinové intolerance, poškození limbického systému a další. Přestože se porucha objeví obvykle v dospívání, mnoho pacientek zůstává nediagnostikovaných až do dospělosti, protože projevy se s časem mění, člověk má tendenci k sebepohrdání a sociální izolaci. Stigmatizace duševních nemocí stále přetrvává, což mnohé z nás odrazuje od vyhledání pomoci.
Mají ženy a muži stejné zkušenosti s bipolární poruchou?
Přestože jsou bipolární poruchou ohroženi muži i ženy podobně, ženy častěji spadají do kategorie bipolární 2. typu. Mají také častější depresivní, smíšené a rychle cyklující epizody (rychlé střídání nálad). U mužů se často nejdříve objeví mánie, ženy mívají jako první projev depresi. Ženám je také častěji nesprávně diagnostikována unipolární deprese, což vede ke zpoždění správné léčby.
Mnoho žen s BP uvádí, že hormonální změny během menstruace, těhotenství či perimenopauzy jejich příznaky zhoršují. Mají také vyšší výskyt přidružených obtíží, jako jsou migréna, obezita či poruchy štítné žlázy. Rovněž častěji než muži trpí pozdním nástupem BP (často v souvislosti s perimenopauzou). Ženy s BP častěji zažily sexuální násilí a zůstávají v jeho riziku, dokud není nemoc pod kontrolou. Rozdíly ve symptomech a životní zkušenosti je třeba promítnout do léčebného plánu.
Dá se s bipolární poruchou žít normální život?
Bipolární porucha může život výrazně ztížit. Člověk s častými epizodami nemusí udržet zaměstnání, stabilní vztahy ani se postarat o své zdraví. Může si škodit návykovými látkami nebo impulzivním chováním. Může se pokusit o sebevraždu. Žití v zajetí silných emocí, které nelze ovládat, je velká zátěž — vede k pocitům viny, studu a izolaci, což ztěžuje vyhledání léčby.
Lidé bez zkušeností s duševním zdravím mohou reagovat odsuzováním a nepochopením. I dobře míněná rada od nezkušených blízkých může být kontraproduktivní, protože nesdílejí skutečnou podstatu problému.
Přesto se řada lidí s bipolární poruchou naučí své onemocnění zvládat a žít zdravý, šťastný a produktivní život. Klíčem jsou vzdělání, podpora a dodržování osvědčené strategie zvládání.
Některé umělkyně a celebrity dokonce přičítají manickým epizodám tvůrčí úspěchy, ale platí za to vysokou cenu. Otevřená sdílení zkušeností, například od Stephena Frye či Mariah Carey, přispěla ke snížení stigmatizace této diagnózy.
Jaká je nejlepší léčba bipolární poruchy?
Prvním krokem je stanovení diagnózy. Pokud vy nebo někdo, koho znáte, prožíváte podobné příznaky, najděte si terapeutku, se kterou se budete cítit bezpečně. Ne každá terapeutka vyhovuje každé pacientce, ale pomoc existuje, pokud budete hledat. Autodiagnostika, zvláště u duševního zdraví, může být zavádějící a zdržet vás od uzdravení. Dokážeme si namlouvat různé příběhy, zvlášť když je těžko. Zkušená terapeutka vám pomůže porozumět, co se děje, abyste mohla podniknout rychlejší a účinnější kroky než sama.
Jakmile je diagnóza hotová, terapeutka může spolupracovat s psychiatričkou, která předepíše léky ke zmírnění příznaků. Může jít o antidepresivum, stabilizátor nálady, antipsychotikum nebo jejich kombinaci. Stará teorie, že duševní onemocnění způsobuje chemická nerovnováha mozku, však ztrácí na věrohodnosti. Novější výzkumy ukazují, že antidepresiva pomáhají asi 30 % nemocných a mohou mít závažné vedlejší účinky. Pokud fungují, mají velký efekt, ale pokud ne, mohou pomoci jiné metody, například elektrokonvulzivní terapie, transkraniální magnetická stimulace či psychoterapie s použitím psychedelik.
Dalším pilířem je psychoterapie, která ve spojení s léky přináší mnoha pacientkám úlevu. Některé typy terapie se při léčbě bipolární poruchy osvědčily: kognitivně-behaviorální terapie, dialektická behaviorální terapie, terapie zaměřená na rodinu, terapie sociálních rytmů i skupinová terapie nebo psychoedukace. Vědomí, že v tom nejste sama a jiné ženy zažívají něco podobného, může pomoci uzemnit emoce a dodat motivaci. Skupina může sloužit jako zrcadlo, realita-check i podporující prostředí pro pravidelné dodržování léčby.
Proaktivní strategie zvládání bipolární poruchy
- Identifikujte spouštěče manických a depresivních epizod. Každá žena je má trochu jiné, obvykle ale zahrnují stres, hádky či málo spánku.
- Vezte si deník nálad, abyste rozpoznala včas změny. Mobil můžete nastavit, aby vám každé dvě hodiny připomněl krátký zápis o aktuální náladě a okolnostech. Není to těžké, ale vyžaduje to disciplínu. Dlouhodobě však deník velmi pomáhá lépe porozumět vlivům na emoce a umožňuje je snáze zvládat.
- Nastavte si denní rutinu — pravidelný čas vstávání, usínání a jídla, aby se ostatní povinnosti daly lépe plánovat kolem pevných bodů. Routine pomůže zůstat stabilní, když přicházejí spouštěče.
- Připravte si seznam aktivit, které vám dělají radost a nejsou stresující — umožní vám zvládnout depresivní epizody. Když začínáte ztrácet zájem nebo spát déle, vezměte třeba psa na psí hřiště, navštivte knihovnu, zahradničte, nebo si domluvte bezpečné setkání na procházku s kamarádkou.
- Od 18. hodiny používejte brýle blokující modré světlo (nebo pobývejte v tlumeném prostředí) až do 8. rána — pomůže to vašim vnitřním hodinám, zejména při blížící se manické fázi.
- Poznávejte manické prodromy — první signály blížící se epizody. Nejčastěji zvýšená nálada, menší potřeba spánku a větší aktivita. Tyto příznaky se mohou zhoršovat týdny i měsíce. Dobrá kamarádka nebo terapeutka vám může pomoci včas rozpoznat varovné signály a zasáhnout dříve, než dojde k plné epizodě.
- Se svou terapeutkou proberte strategie, jak předcházet spouštěčům nebo jejich dopad zmírnit.
Životní styl a další ohledy
Samozřejmě zdravá strava, pravidelný pohyb, techniky zvládání stresu i správná spánková hygiena prospějí každému, pro nemocné ještě víc.
Středomořská strava je podle výzkumů obzvlášť vhodná pro bipolární pacientky. Potraviny s obsahem fytochemikálií a bioflavonoidů podporují činnost mozku. Doplňky jako omega-3, kurkumin a hořčík zvyšují hladiny dopaminu, L-tryptofan a 5-HTP zase serotoninu.
Alkohol nebo drogy mohou krátkodobě otupit silné emoce, ale dlouhodobě stav zhoršují. Omezte je nebo ideálně vyřaďte úplně, dříve se budete cítit lépe.
Minimálně 150 minut středně intenzivního pohybu týdně (rychlá chůze apod.) je dosažitelný cíl. Je to jen kolem 20 minut denně a může pomoci překonat špatná období. Když se cítíte lépe, můžete přidat.
Závěrečné myšlenky
Pokud jste vy nebo někdo ve vašem okolí diagnostikována s bipolární poruchou, nebo ji u sebe tušíte, neztrácejte naději. Nejste v tom sama a existují způsoby, jak situaci zlepšit. Prvním krokem je najít si jednu bezpečnou blízkou osobu a svěřit se jí se svými zkušenostmi — od toho se můžete odrazit dál.
Stáhněte si WomanLog nyní:
